Při příchodu k trhům vás hned na první pohled zaujme dopravní značení, a to konkrétně zákaz vjezdu. Normálně by to člověka naštvalo, ale my máme v Ostravě rádi mírnou rebélii, a tím spíš, když je to s dobrým úmyslem.
Trhy se pyšní značkou “nekomerční”, ale nás nejvíce zaujala právě různorodost stánků. Vpravo vidíme nádherně vonící pečivo a hned nalevo zase čerstvé ovoce. Kousek dál se nacházejí africké speciality nebo domácí med. Nicméně my máme hlad a tak hledáme něco na snídani. Já suverénně vyrážím ke stánku s pštrosími speciality a objednávám si pštrosí hotdog. Kolegyně si zase kráčí ke stánku od Docku, kde dělají chleba s paštikou.
Ptáme se kolemjdoucí, proč tady dnes přišla: “Chtěla jsem se podívat, co tady mají a nasát zdejší atmosféru”, říká Michaela, která se zde šla projít se svým pejskem a dodává: “Včera jsem tady byla na jazzovém koncertě a dnes si jdu pro snídani. Je to super. Skvělý nápad.”
Nejhorší na tomto projektu je fakt, že šlo o poslední trhy v letošním roce a podle návštěvnosti a úspěchu si troufáme říct, že posledními určitě nebudou. Pokud bychom porovnali lokalitu Malé Kodaně teď a před několika lety, tak je posun opravdu značný. Jde vidět, že lidé v Ostravě podobné vyžití vítají.
Návštěvu trhů zakončujeme u stánku s kávou, kterou si chceme vzít s sebou a vypít u Loděnice pod hradem. Po cestě nás míjí starší pán na kole a ptá se nás: “Támhle jsou ty retro trhy pro bohaté?” Pobavilo nás to a po cestě na loděnici jsme si uvědomili, že na tom asi něco bude. Co konkrétně, to už je na každém z nás samostatně. Nás snídaně vyšla na nějakých 120 korun na osobu.
